Hlavní oblasti
Autobusem po Francii aneb Exkurze ke kořenům projektů leader
Jak začít? Prvně poděkováním. Moc bychom chtěly poděkovat za možnost účastnit se šestidenní Exkurze ke kořenům projektů leader do krásné Francie do oblasti Burgunska. Velké díky Celostátní síti pro venkov ve spolupráci s MAS Sedlčansko za skvělou a stále energií nabitou Veroniku Liotard, která nás provázela cestou od samotného začátku do úplného konce. Velké díky patří všem, kteří se starali o naše pohodlí v autobuse, abychom měly stále plná bříška a netrpěly žízní. Samozřejmě velké díky Radmile Veselé (naší Radce) která nám všechno francouzské překládala do naší mateřštiny. Moc a moc děkujeme Markétě Dvořákové, naší paní ředitelce, že nám umožnila tuto cestou podniknout. A v neposlední řadě díky všem účastníkům, byli jste báječní a bez vás by to ani nešlo.
Hned naší první zastávkou, rozlámaní po noční cestě, byla návštěva továrny SEB, která vyrábí krásné nádobí zn. Tefal. Měly jsme tak možnost se dostat přímo do výroby a vidět na vlastní oči, jak tyto produkty vznikají, a jaké kroky podstupují, než se dostanou k nám samotným zákaznicím. Byly jsme nadšené, když jsme si mohly nějaký ten kousek zakoupit přímo v podnikové prodejně SEB. Takže většina z nás již první den naplnila autobus hrnci a pánvičkami. A to byl teprve začátek, před námi byly ještě dny plné podobně úžasných projektů, které jsme hltaly zrakem, sluchem (díky Radce), ale i chuťovými pohárky. Co víc si přát? Všechno teprve začínalo.
Ráno snídaně a šup do autobusu. Prezentace a prohlídky projektů. Co vypíchnout, aby člověk na nic nezapomněl? Taková návštěva centra volného času v Selongey pro děti, krásné a uklidňujícím dojmem působící prostory, ve kterých děti mohou trávit čas. Nebo společenský sál Le Réveil vypadal malebně. Zdi tvořené velkými skleněnými okny, na nichž zvenčí zdobené cihly propouštějící paprsky slunce jen v potřebné míře. Místo působící přímo kouzelně. A co bylo dále? Koupel, ale nejen tak ledajaká. Přímo v přírodním koupališti, ale ten den jen pro otužilce, přestože sluníčko svítilo, tak ráno to ještě vypadalo na pěkný deštíček. A přesto se otužilci našli! Na toto úchvatné místo, kde krásně kvetly a voněly keříky maggi nás zavedla naše báječná Caroline z MAS Auxois Morvan. A už tu byl oběd. Ta vůně pro nosík a pastva pro oči, člověk nechce ani okusit, aby tu nádheru nepokazil, ale sliny se sbíhají. A co dál? Prohlídka muzea, jejíž budova zvenku působila neobvyklým, ale okouzlujícím dojmem, a na střeše rostly břízky a u budovy se pásli oslíci! Muzeum, kde jste se věcí mohli přímo dotýkat. Krása! A dál? Mnoho dalších a dalších prohlídek projektů a náslechů prezentací. Člověk by si řekl, že tak nabitý program nemůže ani stihnout a že už to musí mít v hlavě pomotané. Ale vždy to bylo něco jiného a opět tak zajímavého, kdy jsme jen se zatajeným dechem naslouchaly, za pomocí našich překladatelek (díky Verče a Radce), prezentujícím. A jako malé děti měly radost, když jsme opět viděly něco nového, úžasného. Pomalu, ale jistě ubíhala minuta po minutě, hodina po hodině, den po dni.
A byl tu poslední den, ale i ten nám přinesl zase něco nového a krásného. Návštěva bývalého lomu, který byl obcí odkoupen, aby zde mohla pořádat kulturní a veřejné akce. Místo, které při ranním slunci působilo skvostně, muselo v nočních hodinách působit přímo magicky. Obrazce na jednotlivých stěnách lomu byly úchvatné a každý jiný, každý měl své kouzlo, svůj příběh. Ale jen krátce, jen na jediný rok, neboť každý rok v létě se všechno změní. A budou jiné obrazce a jiné příběhy. Tak jako naše cesta, která se pomalu uchýlila ke konci.
Co napsat závěrem? Že jsme si to užily, počasí nám přálo, viděly a slyšely mnoho zajímavého, ale i ochutnaly plno úžasných lahůdek, který náš jazýček ještě nikdy předtím neokusil. Merci et au revoir.
(Veronika Šafaříková a Hanka Šlápotová)
